Když máte špatné dny..

Těmi špatnými dny beru čtvrtek a pátek tohohle týdne..Můj malý chlapeček, si usmyslil, že ze čtvrtku na pátek to z večerní procházky veme trošku jinou cestou domů a to přes městské, voňavé a hárající fenečky...

Bohužel si zašel tak daleko, že cestu domů už netrefil. A pánička, volala, pískala, čekala, hledala, běhala, brečela, brečela, brečela, brečela !! a Nero stále nikde. 

Začala noc a já už byla naprosto zoufalá. Nezbývalo mi nic jiného, než tuto katastrofální událost zveřejnit na FB (facebook) s prosbou o sdílení a koukání kolem sebe. 

Noc byla probdělá, probrečená a ráno bylo stejné. Nero bohužel doma nebyl. Musela jsem do práce, takže jsem nahodila kilo make-upu, nasadila ledovou tvář a šla.

Po 7h ranní mi v práci zazvonil telefon a volala kamarádka, kterou už jsem hodně dlouho neviděla. A sdělila mi tu fantastickou zprávu, že po cestě do práce (na druhé straně města) zahlídla Nera. Poprosila jsem jí o trpělivost a ať tam počká, že tam hned někdo pro něj dojede. No a Nero byl doma ♥ OOOO bože díky FACEBOOKU !!Na to, jak je tato sociální síť vlezlá, v tuto chvíli zafungovala naprosto perfektně !!!! 

 Kamarádka ve čtvrtek večer viděla mojí prosbu na internetu a smutný pocit sdílela semnou. Představila si, jak se asi cítím a že to musí být opravdu hrozné. Každopádně v pátek ráno ještě znovu koukla na fb, zda-li se něco nezměnilo. No a potom už následovala jenom její cesta do práce, při které Nera zahlídla sedět u plotu jedné blonďaté labradorky.

tohle už je fotka z pátečního večeru ♥ 

Jsem tak šťastná, že už ho mám doma. Co cítím mohou pochopit jen milovníci zvířat ♥ Plno lidem tohle připadá, jako hysterie a možná psychiatrická diagnóza, ale jestli tomu tak opravdu je, tak se za to nestydím. 

Mějte nádherný víkend a važte si svých čtyřnohých parťáků, tak málo stačí ..